O Africe

7. července 2012 v 10:38 | Z. |  Zamyšlení
Včera večer, nebo možná spíš už dnes v brzkých ranních hodinách jsem s několika lidmi šla trávit sváteční noc do jednoho podniku. Tam jsem byla seznámena s jednou osobou, která mě opravdu velmi zaujala. Nejenom neuvěřitelně přátelským dojmem, kterým na mě tenhle muž, který by mohl být mým otcem, zapůsobil, ale hlavně svým vyprávěním. Vyprávěním o Africe.

Když se řekne Afrika, všichni si představíme chudáky, kteří vůbec nic nemají, bydlící v chýších z bláta a rákosu, děti s nafouklými bříšky, lidi, kteří nemohou mít vůbec nic, protože nemají za co. Podle jeho vyprávění jsem ale pochopila, že tomu tak vůbec není, a že by nebylo vůbec na škodu, kdybychom si my evropané vzali z afričanů příklad.
Pokud si pamatuju dobře, všechno to krásné, co jsem slyšela, bylo o Tanzánii. Náš cestovatel žije s Masaji a projektuje energeticky soběstačné domy podle tradiční architektury. Pro nás je energeticky soběstačný dům něco naprosto nedosažitelného (dost možná hlavně proto, že bez přípojky k elektřině na něj v ČR nedostanete kolaudační potvrzení), v Africe je to běžný jev. Veškerý přívod elektřiny, vody, atp. tam totiž funguje na paušální poplatky - pokud zrovna máte dostatek peněz, předplatíte si třeba 100 kW, které využijete, kdy zrovna potřebujete, až kredit vyčerpáte, můžete si předplatit další. No a pokud se bez elektřiny obejdete úplně, nemusíte si předplácet samozřejmě vůbec nic.

V Tanzánii nikdo nedostává žádné sociální dávky ani podporu v nezaměstnanosti, a to z jediného důvodu - neplatí se zde daně. Státní aparát totiž zjistil, že zdejší vybírání daní výjde mnohem dražeji, než kolik na nich ve finále utrží. Proto stát svým lidem nenabízí nic, ale nic od nich nepožaduje. A lidé si tímpádem mohou dělat naprosto cokoliv chtějí. Jsou volní. Mohou mít úplně vše, co chtějí, neboť je nikdo ničím neomezuje. Díky tomu mohou být i těmi, kým být chtějí. Chceš velký dům s bazénem a luxusem? Není problém! Nikde se ti nepodaří postavit ho laciněji a lépe, než právě tady. Líbí se ti spíš bydlet v horách v souladu s přírodou? Dobrá, můžeš žít takhle!

Místní atmosféra je natolik přátelská a otevřená, že televize, internet, rádio a podobné výdobytky dnešní doby shledáš naprosto nepotřebnými. Co v Evropě, když si chceš s někým popovídat? Zapneš počítač a obepíšeš pár známých. Tam ne. Stačí ti vyjít na ulici, pozdravit určitým způsobem, a hned se s tebou dá do řeči první kolemjdoucí. Jejich mentalita je od té naší tak moc odlišná, když si uvědomíte, že zatímco se bavíte a probíráte úplně všechno, o vaší rodiny až po vaše zájmy, člověk, se kterým debatujete a dost možná ho vidíte poprvé v životě, má o vás skutečný zájem. Ne zájem všechno se dozvědět a poté na vás parazitovat, či toho jakkoliv zneužít. Čistý přátelský zájem. To je aspoň nádhera!

Velmi specifickou věcí je jídlo. Tanzánci naprosto nedokáží pochopit, proč se my evropané ládujeme uměle dozrávaným ovocem z obchoďáků, když oni tam mají všechno čerstvé, zralé a dobré. Stačí ráno vyjít ven z domu a utrhnout si šťavnatý banán, který prý chutná úplně jinak než ten, který si tu koupíte. Stejně tak potraviny v restauracích. Žádné jídlo z mrazáku, žádné polotovary, všechno čerstvé a opravdové - maso, bylinky, ovoce, zelenina. Navíc za ceny, které vás zaručeně nezruinují - v těch opravdu lepších podnicích si koupíte luxusní oběd za zhruba šedesát korun. Na trhu jeden banán za dvě koruny, druhý den třeba i za jednu, pokud je banán déle než den utržený. Navíc tu nic není dopováno chemickými dochucovadly, dobarvovadly, žádné chemické postřiky, nic. Jenom čistá příroda.
Teď si můžete říct, že pro nás to jsou nízké ceny, ale pro afričany s jejich příjmy je to stejné jako ceny u nás, tak tomu ale není. Pokud to převedeme na naše Koruny, pokud si dva lidi vybírají opravdu to nejlepší a nejdražší jídlo, se všemi poplatky okolo bydlení, atp. měsíčně utratí asi tak 8 000 Kč. Nás vypravěč si tohle navíc vydělal sám, samozřejmě přímo v Tanzánii, tedy dva lidé z jednoho platu výjdou naprosto skvěle.

Celé tohle bych ráda zakončila něčím, co jsem si při jeho vyprávění uvědomila. Člověk nemusí původem pocházet z konkrétní kultury, aby do ní zapadl. Zapadne do ní tehdy, když jí plně pochopí a sžije se z ní. Jenom proto může evropan jako já, jako ty, jako kdokoliv z nás, žít naprosto stejně a v souladu právě třeba s Masaji, bez jakýchkoliv konfliktů. Stačí dívat se, otevřít se a pochopit. A oni se na vás nebudou dívat skrz prsty, jako na vetřelce, jako na někoho jiného. Budete jeden z nich.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Královna | Web | 12. července 2012 v 23:31 | Reagovat

Příde mi to celé jako pohádka k neuvěření, ale stejně jsem to musela říct příteli :D Jsem Evropan až do morku kostí, ale todle se mi tak líbí! Ne ani pro ty peníze, ale pro ten "mír" co z toho čiší.. Ale asi se mi nepoštěstí, něco takovýho zažít na vlastní kůži.

2 Zet | Web | 13. července 2012 v 14:57 | Reagovat

Opravdu to tak je :) A to jsem to vyprávění ještě docela dost zkrouhla. Taky mě to hrozně láká, ale stejně jako ty pochybuju, že bych se - bohužel - na takové místo kdy dostala.

3 Kuba | 29. července 2012 v 1:40 | Reagovat

Nevim, jestli si nějakej obyčejnej pěstitel kávy z Tanzánie může dovolit jen tak si postavit energeticky soběstačnou vilku s bazénem, když sotva zaplatí základní vzdělání pro svoje děti, nemluvě o lékařský péči pro nemocnou manželku. Střední vzdělání? Stěží, vysoká pro nejbohatší. Když na to nemá, smůla, třeba ho podpoří nějaká humanitární organizace, ale to už je o štěstí, nikoliv o státem garantovaný jistotě. Koneckonců, z čeho by stát platil školství, zdravotnictví, sociální dávky těm nejchudším etc, když nevybírá nic na daních. Polovina obyvatelstva negramotná, bez práce, bez peněz, bez vyhlídek do budoucna...

Ráj, volnost, absolutní svoboda? Možná, ale pro znuděnýho zajištěnýho Evropana a ne průměrnýho obyvatele Tanzánie. Nechci bejt negativista, ale udržovat v sobě představu o jakýsi zemi zaslíbený mi taky nepřijde zrovna namístě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.